Nemohu si to dovolit. Znám tu větu taky. Nevěděl jsem. Měl jsem jen jednu informaci. Jsem ten na práci. Proč ten druhý není?
„O to se ty nestarej!“ Ale pak přišel zlom. Nejdřív beznaděj, ale pak se pozvolna vynořovaly klíče ke dveřím, které mi byly zapírány. Odemykal jsem je sám, pro sebe. Mít otevřené dveře znamená, mít volný vstup k rozhlížení se, poznávání, zkoušení a novému nastavení.
Někdy se nutný kopanec, jindy zvědavost a volba. Lepší je to druhé. Věřte mi. Ale chce to zvednout tu rukavici a neházet ručník do ringu. Abyste mohli „vystřelit“, musíte nejdřív nabít. Co obnáší tohle nabytí potřebných možností a schopností? Více níže.
- Než přijde otázka, co dál po mateřské.
- Než se ozve stáří a výkonnost začne klesat.
- Jak myslet, abyste mohli vydělávat víc?
- Proč jste zůstali uvězněni v práci?
- Kdy se konečně něco změní k lepšímu?
Možná znáte některou z vět:
Co bys chtěl/a? – Tohle ti musí stačit. – Na to nemáš. – Tady je tvoje místo.
Přihlaste se k odběru newsletterů.
Motivační věta zní: „Každá cesta na vrchol začíná v údolí.“
Všichni jsme někdy zažili pocit, že jsme na dně. A každý je na té úrovni, kterou si dovolil. Tajemstvím je, že není jen jedna hora, na které jsme všichni. Někdo výš, někdo níž. Ale, že máme každý svou horu, na které dovolíme někomu vystoupat na vrchol, zatímco my bojujeme o kousek světla níže. Na vlastní hoře nebýt na vrcholu, je docela výstraha.
Jmenuji se Bohuslav Kubeš
Jsem kouč. Vše má svou cenu, za kterou se platí, nějak.
Znalosti a vzdělání se nemusí získávat jen ve školách. Paradoxem je, když člověk toužící mít víc peněz, hledá práci. A vždycky pro cizí úspěch a bohatství.
Všechno, co potřebujeme, máme většinou kolem sebe. Jenže to vidí jen procento lidí. Proč a díky čemu?
To nejcennější v nás je často potlačeno. Naštěstí to máme každý pořád uloženo hluboko v nitru. Vyzvedněte tu vysokou hodnotu, co ve vás zatím jen spí.
Nedosáhnete na své velké sny? Hrajete hru jiných. Jestliže jste svou cenu ztratili, vraťme se pro ní spolu s e-bookem.
Přátelské odkazy
