Jmenuji se Bohuslav Kubeš
Jsem kouč. Vše má svou cenu, za kterou se platí těmi hlavními veličinami, jako je dřina, čas a peníze.
Kolikrát v životě už jste si řekli, že jste se měli dřív lépe učit? A tím to hasne, ale tak dáváte souhlas snižování své ceny. Jste těmi na práci a přijímáte tuto úlohu živého stroje.
Toužíte žít volně a umět pracovat méně za vyšší odměny. Je ale něco cennější, než doživotní práce „na panském“.
Jste poddanými jiného krále. Je čas rozběhnout váš vnitřní motor touhy žít a užívat si. Objevte v sobě víc. Je to tam hluboko v nitru. Pojďme to společně vytáhnout.
Splňujete některé z bodů?
- Než přijde otázka, co dál po mateřské.
- Než se ozve stáří, když výkon žádá rekordy.
- Cítím, že je něco jinak, než musím žít.
- Chci víc, než se řídit pravidly cizích.
- Pracovat není to samé, co vydělávat.
Přihlaste se k odběru sdělení.
Nemohu si to dovolit. Znám tu větu taky. Nevěděl jsem. Měl jsem jen jednu informaci. Jsem ten na práci. Proč ten druhý není?
„O to se ty nestarej!“ Ale pak přišel zlom. Nejdřív beznaděj, ale pak se pozvolna vynořovaly klíče ke dveřím, které se dřív neotevíraly. Odemykal jsem je sám, pro sebe. Mít otevřené dveře znamená, mít volný vstup k rozhlížení se, poznávání, zkoušení a osvojování si.
Někdy se nutný kopanec, jindy zvědavost nebo nadšení. Lepší jsou ty druhé. Věřte mi. Ale chce to zvednout tu rukavici a neházet ručník do ringu. Zajímavá a důležitá otázka zní: „Chcete být milionáře nebo milionářem?“ Víc snad není třeba dodávat.
Když na otázky chybí správné odpovědi.
Nastavení vám dovolí jen hledat zaměstnání.
Neprodáváte. Jste prodáváni pod cenou.
Pracovat a vydělávat není totéž.
Přátelské odkazy
